|
Počátkem století zažívala česká ekonomika i naše tři pivovary relativní
růst a nálada ve společnosti se jevila býti optimistická. Toho
samozřejmě všechny tři pivovary využily. Jejich výstav se zvyšoval, pivovary
se začaly rozrůstat, což mělo za následek potřebu modernizace. Rozvoji
napomohly i dvě důležité události, které proběhly v posledních letech
devatenáctého století: zavedení umělého chlazení a masové plnění piva
do lahví.
Pivovar Staropramen zakoupil další pozemky pro potřebné rozšíření výroby,
v Braníku se rekonstruovalo a v Ostravaru se stavěla mimo jiné železniční
vlečka. Pivovary prožívaly úspěšné období.
V této době se však začal přiostřovat i konkurenční boj mezi pivovary,
obzvláště v Praze, kde působilo několik větších pivovarů, např. Měšťanský
pivovar na Královských Vinohradech nebo První měšťanský pivovar, které
byly doplněny řadou dalších menších pivovárků.
V boji proti konkurenci byla značka Staropramen poprvé zaregistrována
v roce 1911 a pivovar Staropramen si nechal zaregistrovat dalších šestnáct
ochranných známek. Jen namátkou - Pračep, Starosmíchovský,
Starozdroj. Po několika letech se ale na etiketách objevuje už
jen jediná tehdy registrovaná značka - Staropramen.
Dobovou zajímavostí je i to, že autorem prvního výtvarného pojednání
značky (loga) Braníku, byl známý český malíř Mikoláš Aleš. Jeho návrh
vycházel z dobového znaku sladovníků, který jim udělil Karel IV., když
doplnil původní erb postavou patrona sladovníků sv. Václava.
|
